To, o co se na svém demosnímku marně pokouší Malá Bílá Vrána, je již dobře odvedeno německou skupinou In Extremo a koneckonců daleko od pramene nejsou ani kolegové a kamarádi Tanzwut, rovněž z Německa. Narozdíl od mnohačlenné pražské formace jsou Germáni vybaveni charismatem, instrumentální obstojností a také osobitými (byť nikoli vynikajícími) zpěváky.

Malá Bílá Vrána si hodila na záda pytel velmi těžký a sotva jej unese. Na nahrávce to od začátku skřípe. Rytmicky sama sebe sotva dohání, pokud vedle sebe hrají housle a kytara, je to chaos, nikoliv souhra, zpěváci mají problémy s intonací i rytmem, prostě v základních věcech má kapela rezervy. Přitom si nevybrala zlé inspirace. Když se totiž staré tradicionály (a zde i vlastní pokusy) dokáží dobře podat a hlavně řemeslně slušně odvést, je to radost. Malá Bílá Vrána se to bude muset naučit. Potom snad.